Ahoj vám všem zvídavým duším se zájmem o rozšířené holotropní stavy vědomí.
Jmenuji se Jirka Drašar a dýchání do holotropních stavů vědomí, holotropnímu dýchání nebo také holotropku se věnuji víc než 15 let. Odhodlat se vstoupit do neznámého terénu a poprvé se vydat na Grofovo dýchání do holotropních stavů vědomí není jednoduché. Abych usnadnil všem potenciálním zájemcům orientaci v této problematice, napsal jsem o „dýchání“ několik textů, které vám řeknou to podstatné, aniž byste museli číst řadu odborných kniha a pojednání.
Dnešní text popisuje, čím se technika Grofova dýchání do holotropních stavů od užití jakékoliv přírodní či syntetické psychoaktivní látky.
MUDr. Grof mnohokrát vyjádřil úctu a vděčnost přírodním psychedelickým látkám, používaným tradičně u přírodních národů Severní a Jižní Ameriky i jinde na světě. Stejně pozitivně hodnotil objev a využití LSD, jehož léčebný a terapeutický potenciál sám intenzivně zkoumal a pracoval v týmech, které s těmito látkami ve vědeckém prostředí experimentovali. Sám se jako nadšený psychonaut účastnil stovek sezení, kde byly výše uvedené látky podány, jako facilitátor či průvodce prožil zřejmě tisíce takových sezení. Po celosvětovém zákazu používání psychedelik, a to i v lékařském výzkumu, vyvinul se svou ženou Christinou metodu dýchání, s jejíž pomocí se účastníci snadno dostávají do holotropních stavů vědomí.
Jaký je rozdíl v tom, jestli se zúčastníte sezení Grofova dýchání do holotropních stavů nebo sezení, kde vám bude podána jedna z mnoha psyché ovlivňujících látek typu meskalin, psylocybin, LSD, dimethyltriptamin?
Vliv jednotlivých látek na psyché a prožívání člověka je předmětem mnoha odborných studií a zkoumání. Psychoaktivní substance se od sebe liší intenzitou, typickými projevy, délkou působení, apod. Jednu věc však mají společnou. Uživatel, který si takovou látku vezme ať už v podobě přírodních rostlin či hub, nebo synteticky vytvořených substancí, přijme takovou látku do svého těla (injekčně, perorálně, inhalací, apod.). Psychoaktivní látky se dostanou do jeho krve a začínají tam dle určitých zákonitostí působit. Jakmile se jednou látka dostane do krve, není možné její vliv ukončit dříve, dokud ji organismus dle biochemických zákonitostí nerozloží, nevstřebá a nezpracuje. To trvá často mnoho hodin.
Oproti tomu technika Grofova dýchání napomůže účastníkovi vstoupit do holotropních stavů za pomoci jeho vlastního dechu, což je přirozená součást jeho všednodenní existence. Dýchání je autonomní funkce, jíž však lze posilovat či tlumit dle vůle účastníka. Dýchající účastník sezení Grofova dýchání se obvykle nepropadá do tranzu, je neustále jednou nohou v běžné realitě a druhou v holotropním stavu vědomí. V průběhu sezení je tak prakticky kdykoliv možné na základě vlastního rozhodnutí z prožitku vystoupit a snadno se vrátit do běžného prožívání. To uživatel psychoaktivní látky, jež mu koluje v krvi, jednoduše udělat nemůže. Toto je klíčový bod pro všechny, kteří se z dobrých důvodů chtějí vyhnout situaci, kdy jsou „uvězněni“ v zážitku bez možnosti z něj vystoupit. Grofovo dýchání umožňuje pomocí hyperventilace, evokativní hudby a podpůrné práce s tělem v bezpečném prostředí prožít inspirativní a fascinující výlet do holotropních stavů vědomí bez nutnosti požít jakoukoliv látku.
A jaký je rozdíl mezi prožitky, získanými požitím psychoaktivní látky a prožitky z účasti na sezení Grofova dýchání? Zobecnit to zřejmě nelze. Konkrétní zkušenosti lidí, při jejichž dýchání v holotropních stavech jsem byl osobně přítomen jsou velmi rozmanité. Zažil jsem člověka, který tvrdil, že jeho prožitky z dýchání byly slabé ve srovnání s prožitky po použití psychoaktivní drogy. Jiný člověk komentoval sílu zážitků přesně naopak a vyjádřil údiv nad tím, že mnohem silnější prožitky, jimž čelil při dýchání, je možné zažít tak snadno bez použití stimulujících látek. Jiný si stýskal, že při dýchání neměl významnější prožitky, další konstatoval, že prožitky z Grofova dýchání neměl ani při požití několika odlišných psychoaktivních látek. Jiní účastníci komentovali, že jejich prožitky při dýchání do holotropních stavů vědomí byly velmi podobné co do typu, hloubky a intenzity prožitků, jaké prožili v minulosti při zkušenostech s psychedeliky. Zdá se velmi pravděpodobné, že hodnocení jednotlivých látek a techniky dýchání nelze objektivně porovnat v tom smyslu, že by jedna či druhá metoda byla silnější, slabší, více funkční či přinášející silnější zážitky. Zřejmě se intenzita prožívání a citlivost na různé druhy vstupů do rozšířených stavů vědomí liší člověk od člověka.
U mnoha úspěšně využívaných léčiv je jejich účinek např. u 90% pacientů obrovský, zatímco na zbylých 10% pacientů nemá významnější vliv. Nelze z toho tedy vyvodit ani závěr, že lék pomůže každému, ani negativní závěr, že lék je neúčinný jen proto, že na část lidí nezabírá. Podobně jsou na tom i samotná psychedelika a i v knihách MUDr. Grofa se dočteme o pacientech, na něž nezabíraly ani velmi silné dávky psychoaktivních látek, které u jiných způsobovaly velmi dynamické prožitky.
Končím tedy dnes shrnujícím konstatováním, jež vychází z mých vlastních zážitků sezení za použití Grofovy metody dýchání do holotropních stavů vědomí, jež jsou v souladu se zkušenostmi řady facilitátorů této metody: Technika Grofova dýchání je obvykle vysoce účinná metoda, navozující přirozeným způsobem rozšířené holotropní stavy vědomí. Přináší často pocit úlevy, větší vnitřní svobody, osvobození od vnitřních bloků a nevítaných pnutí. Průběh sezení může být velmi barvitý a rozhodně ho nelze zobecnit v tom smyslu, že se zde opakuje přesný průběh jednotlivých prožitků u každého účastníka. Metoda je velmi tolerantní, vítá všechny druhý prožitků, respektuje je a zásadně je nehodnotí. Vnímá každý originální průběh sezení jako výraz jedinečné osobnosti dýchajícího, podporuje jeho dynamiku, poskytuje bezpečné a pečující prostředí a pomáhá s integrací získaných prožitků. Část účastníků má zřejmě natolik silné obranné mechanismy, že po sezení konstatují velmi nízkou intenzitu vnitřních prožitků, ale u naprosté většiny účastníků je průběh sezení velmi aktivní, dynamicky, naplněný řadou intenzivních prožitků, směřujících ke svobodnějšímu, intenzivnějšímu a smysluplnějšímu prožívání života dýchajících.
Desítky, stovky a tisíce děkovných dopisů stojí, obrazně řečeno, na konci řetězce toho všeho, co Stanislav Grof přinesl světu v podobě techniky Grofova dýchání do holotropních stavů vědomí. A vděčnost cítím i já, že jsem mohl být tolikrát svědkem mnoha požehnaných léčivých procesů, u nichž jsem byl jejich přímým účastníkem. Pokud chcete, můžete prožít fascinující výlet do vlastního nitra pomocí holotropní terapie i vy.
Výletům do rozšířených holotropních stavů vědomí zdar!
Jirka Drašar