Jirka Drašar

Pro lidi, které potkávám, jsem Jirka. Pro občanku a úřady Ing. Jiří Drašar.

Jirka mi zní líp.

Jsem člověk, který jako spousta dalších nenachází v současném uspořádání světa uspokojení. Brzy jsem zjistil, že ve školách se snaží naučit spoustu věcí, ale ty nejdůležitější jsou opomíjeny.

Pochopil jsem, že umění žít nezvládá téměř nikdo z učitelů.

Autoritu, moudrost a poznání jsem neobjevil ve škole, následně pak ani u církví, u společenských ani politických vůdců.

Jak jsem poznával víc a víc, pochopil jsem, že naše západní kultura je nemocná. Později se stávalo stále zjevnější, že je smrtelně nemocná. Instinktivně jsem tušil, že v mlze bezmoci a nemohoucnosti lze ale objevit skrytý poklad, který tady vždycky byl a je pořád.

Jirka Drašar profilova fotka

Ve všech dobách existovali lidé, kteří nežili zoufalým životem tak, jako masa kolem. Zajímalo mě, jak to dělají. Z čeho vycházejí, odkud je moudrost, kterou používají.

Proto jsem hodně četl – posvátné knihy různých kultur, spisy o spiritualitě, oduševnělé odkazy velkých lidí a velkých srdcí.

Po nějaké době však bylo čtení dost a přišel čas pro praxi. Objevil jsem krásu domorodých rituálů, různé šamanské a tantrické praktiky, dechová cvičení, mentální cvičení. Přidala se práce s tělem, s dotykem, s lidskou blízkostí. Uvědomil jsem si, že máme všichni léčivé ruce a začal ty své cvičit.

Vyhýbal jsem se dogmatům, namísto náboženství jsem praktikoval spiritualitu, místo chytrosti piloval moudrost, místo sebevědomého tlachání jsem vyhledával vědoucí lidi, kteří mlčí nebo zpívají.

Začal jsem psát a vyšla mi první kniha povídek, Cesta ohněm, ve které jsem zachytil první okouzlení potní chýši a přechodu žhavých uhlíků.

Člověk, u kterého jsem se hodně naučil onemocněl a já si uvědomil, že potní chýši a firewalking už bych nemusel nikdy zažít. Ty nádherné kouzelné okamžiky by byly navždy pryč, bubnování u ohně a obrovská síla, tiše stoupající kdesi uvnitř mé duše by možná zmizely. To byl pro mne silný impuls konat.

Pomalu jsem se naučil vše potřebné a zkusil svůj první víkendový seminář. Povedl se báječně a ohlasy lidí byly skvělé. Nebyl problém naplnit další a další víkendy. Pomalu jsem rozšiřoval počet pořádaných akcí.

Mezitím jsem neustále rozvíjel techniky, ve kterých jsem viděl potenciál.

Strávil jsem desítky hodin hledáním té nejlepší hudby, četl další a další věci. Začal jsem propojovat odlišné směry a školy a z každé jsem se snažil vzít jen to, co v praxi fungovalo mně i lidem kolem mne.

Odvážil jsem se stále dál a hlouběji – a účastníci mých akcí byli pořád stejně nadšení. Dokonce byli nadšenější pořád o kousek víc. Tam, kde jsem se domníval, že jsme dosáhli maxima, to bylo příště ještě hlubší a ještě lepší. Pochopil jsem, že ani zde hranice nejsou.

Mezitím jsem musel opustit původní místo, kde se víkendy konaly, a složitě hledat vhodný nový prostor. Procházel jsem dál svým vlastním příběhem a uvědomil si, že všechny překážky jsou vlastně požehnání.

Baví a těší mě spojovat tisíce let staré techniky, hledat a objevovat synergie a přetavovat je do programu našich setkání tak, aby to bylo pro obyčejné lidi co nejúčinnější a nejužitečnější.

Dělám to, co naše společnost neumí, nebo to už zapomněla.

Pomáhám lidem otevírat se, rozpouštět svoje bloky a bolesti, nalézat znovu důvěru v život i v lidi. Cílem všeho, co na našich akcích děláme je, aby se účastníci stali svobodnějšími, radostnějšími, otevřenějšími, aby byli schopni prožívat radostněji své všední dny, aby se zlepšila jejich schopnost komunikace a partnerského soužití. Aby byli odvážní, aby se nebáli.

Je radost dívat se do zářících očí ostatních vlastníma rozzářenýma očima, je radost se dotýkat jeden druhého. Je radost dovolit si riskovat a otevřít srdce ostatním, protože komunikace otevřených duší je přirozeně radostná a šťastná.

Rádi boříme všechny bloky, ostych a barikády strachu.

Lidé se vrací domů svobodnější, optimističtější a radostnější a daří se jim lépe zvládat život „tam doma“.

To je práce, která má smysluplný dopad do společnosti, protože zářící světlo rozzáří další lidi a vše se šíří v podobě pavučiny.

To je práce, která mi dává smysl, a které jsem hluboce oddán. Dělal bych to samé ve vězeňské kobce i uprostřed skupiny cizích lidí.

Že to funguje je jednoduše vidět z ohlasů lidí, kteří se vracejí znovu a znovu, a tlak na rozšíření počtu akcí stále narůstá.

Nebuduji sektu, nejsem guru, i když po někom takovém spousta lidí touží. Kdo hodně klape zobákem, bývá prázdný (na)dutý džbán. Já kladu důraz na svobodu, otevřenost a osobní odpovědnost účastníků za vlastní štěstí.

Byl jsem obdařen několika talenty, které se snažím používat pro dobro ostatních. Vesmír je spravedlivý a já věřím ve smysl všeho, co se děje. To je moje víra, to je moje přesvědčení…

Ing. Jiří Drašar, IČ: 01209922, sídlo: 541 01 Trutnov, Oblanovská 47, zapsaný u Živnostenského úřadu při MÚ Trutnov.